Porota Ceny LUX

Mike Downey je irský filmový producent a aktivista, který v roce 2000 založil nezávislou produkční společnost Film and Music Entertainment (F&ME) se sídlem v Dublinu a Londýně. K dnešnímu dni má na svém kontě produkci přibližně 100 celovečerních filmů.

Ve své poměrně krátké kariéře filmového producenta spolupracoval s umělci, jako je Peter Greenaway, Agnieszka Hollandová, Julien Temple, Pawel Pawlikowski, Andrzej Jakimowski, Juraj Jakubisko, Friðrik Þór Friðriksson, Michel Franco a Stephen Daldry, jakož i s mnoha dalšími režiséry z různých koutů Evropy, Jižní Ameriky, Afriky a Indie.

Jako filmař pracoval v posledních letech na projektech s legendárními spisovateli, jako je James Ellroy, Günter Grass, Thomas Keneally (Schindlerův seznam). Rovněž spolupracoval s Colmem Tóibínem, scénáristkou Idy Rebeccou Lenckiewiczovou, zakladatelem a generálním ředitelem mediální skupiny VICE Shanem Smithem a s řadou rozmanitých režisérských osobností, jako jsou Volker Schlöndorff, Mohsen Makhmalbaf a Julien Temple.

Filmy, které Michael Downey produkoval, byly nejen komerčně úspěšné, ale získaly více než 250 ocenění, a to i na nejvýznamnějších filmových festivalech v Cannes, Berlíně, Torontu, Sundance, San Sebastiánu, Tokiu a na mnoha dalších.

Downey je již téměř 20 let členem rady Evropské filmové akademie (European Film Academy). Po šesti letech na pozici místopředsedy byl v roce 2020 zvolen jejím předsedou. Předsednictví zastává spolu s bývalým prezidentem Wimem Wendersem a současnou prezidentkou Agnieszkou Hollandovou. V roce 2006 byl zvolen do rady Britské akademie filmových a televizních umění (BAFTA) a v roce 2008 do filmového výboru BAFTA. V roce 2020 se stal znovu členem rady BAFTA. Downey je rovněž správcem White Ribbon Alliance – významné celosvětové organizace, jejímž cílem je snížit míru úmrtnosti dětí při porodu v rozvojovém světě, a spoluzakladatelem Mezinárodní koalice pro ohrožené filmaře (ICFR), dobročinné nadace, která prosazuje zájmy filmových tvůrců z celého světa, kteří jsou ohroženi, a solidárně jim pomáhá.

Působil ve více než 20 mezinárodních porotách na filmových festivalech po celém světě, včetně Sarajevského filmového festivalu, Mezinárodního filmového festivalu Rio de Janeiro, Mezinárodního filmového festivalu Cottbus, Varšavského mezinárodního filmového festivalu, Istanbulského filmového festivalu, Montrealského mezinárodního filmového festivalu, Filmového festivalu Motovun, Mezinárodního filmového festivalu v Sofii, Transylvánského mezinárodního filmového festivalu, Krakowského mezinárodního filmového festivalu a Mezinárodního filmového festivalu v Záhřebu, na němž byla v roce 2009 prezentována retrospektiva jeho tvorby pod hlavičkou F&ME.

V roce 2014 byl na Mezinárodním filmovém festivalu ve Fort Lauderdale jmenován producentem desetiletí. Ocitl se tak ve společnosti dvou předešlých laureátů Eda Pressmana a Roberta Evanse. V roce 2015 mu byl jako producentovi vzdán hold na filmovém festivalu v Praze.

V roce 2020 mu jeho alma mater, Univerzita ve Warwicku, udělila čestný doktorát (D. Litt.) za celoživotní dílo a zásluhy o evropské divadlo a kinematografii. V rámci svého působení v Evropské filmové akademii podporuje spolu s radou zřízení vzdělávací organizace Filmclub, jejímž cílem je přivést kvalitní kinematografii do škol v celé Evropě.

Na začátku roku 2022 se Michael Downey stal členem Královské společnosti umění a rovněž byl uveden do americké Akademie filmového umění a věd (AMPAS).

Ve Spojeném království a Irsku vyšel v říjnu 2022 v nakladatelství Mpress Media/Calm Productions Downeyho první román nazvaný Istria Gold (Istrijské zlato).

Žije střídavě v místech, kde právě točí, a v Londýně, Dublinu a na Istrii.

Od roku 2017 pracuje Paula Bērziņová v Kino Bize, kde má na starosti každodenní provoz kina, pořádání zvláštních akcí a filmový program, ale zabývá se i distribucí artových filmů a pořádáním marketingových kampaní. V posledních několika letech vytváří programy pro mladé publikum, jako jsou dětské ranní projekce a Filmová škola Antoina Doinela, kde se mladí lidé seznamují s různými aspekty kinematografie, s filmovou historií a také se učí základům filmové kritiky. Spolu s týmem Kino Bize v současné době vytváří širší síť pro filmovou výchovu, která bude zahrnovat neformální filmové vzdělávání pro učitele ve školách, ale i workshopy filmové tvorby pro mladé lidi. Od roku 2018 pracuje Paula Bērziņová také jako vedoucí akcí pro filmový průmysl a filmové distribuce v rámci Mezinárodního filmového festivalu v Rize. Dříve v různých rolích spolupracovala na řadě filmů a reklamních spotů, ať už jako producentka, režisérka, filmová scénografka, či umělecká maskérka. Kromě toho je Paula Bērziņová producentkou a jednou z moderátorek podcastu Mans draugs – kino cilvēks, který se věnuje nejnovějším filmům a filmové klasice.

Po dokončení studií režírovala Margje de Koningová 12 let dokumentární pořady pro různé vysílací společnosti.

O dokumentárním filmu také přednášela na Amsterodamské univerzitě.

V srpnu 2004 se Margje de Koningová stala vedoucí vývoje pro vysílací okno věnované 52minutovým dokumentárním filmům. To zahrnovalo produkci a koprodukci tvůrčích 52minutových dokumentů o současných sociálních, sociálně-kulturních a morálních otázkách se silným zaměřením na příběhy lidí. Témata se týkají nizozemské společnosti, ale nechybí ani problematika z dalších míst světa. Od ledna 2005 vede Margje de Koningová televizní oddělení veřejnoprávní vysílací organizace IKON; v lednu 2012 se ve společnosti IKON stala vedoucí programového oddělení televizního a rozhlasového vysílání a nových médií. Od ledna 2016 se IKON stala součástí vysílací společnosti EO, ve které Margje de Koningová působí jako vedoucí dokumentárních pořadů EOdocs. V září 2019 z této veřejnoprávní stanice odešla a nastoupila do funkce umělecké ředitelky filmového festivalu Movies That Matter.

Gaia Furrerová, narozena v roce 1975, získala diplom v oboru dějiny filmu na univerzitě La Sapienza v Římě. Jako kurátorka národních a mezinárodních projektů spolupracovala se společností Film Italia, veřejnou agenturou pověřenou propagací italské kinematografie v zahraničí. Produkovala několik krátkých filmů a jeden film celovečerní. Podílela se také na tvorbě programů několika filmových festivalů a působila i jako jejich konzultantka. Od roku 2004 pracuje jako programová vedoucí přehlídky Noir in Festival. Od prvního ročníku spolupracuje s přehlídkou Giornate degli Autori, kde působila nejprve jako dramaturgyně a poté jako programová ředitelka, a v roce 2020 byla jmenována jeho novou uměleckou ředitelkou.

Od srpna 2008 je Marta Fernandesová vedoucí distribuce a nákupu ve společnosti Midas Filmes, kde je také členkou programového týmu, a vedle toho má na starosti tisk a sociální média kina Cinema Ideal, které společnost Midas II Cinemas renovovala a znovu otevřela v roce 2014.

Více než 20 let se věnuje distribuci filmů. Nejprve pracovala ve společnosti Atalanta/MEDEIA Filmes, kde byla odpovědná za komunikační a marketingové strategie více než 200 filmů uvedených do filmové distribuce, a rovněž zodpovídala za programovou náplň několika pořadů, besed a festivalů pořádaných v kinech MEDEIA, jakož i filmového festivalu IndieLisboa, jehož byla výkonnou producentkou. Předtím, než vstoupila do filmového průmyslu, pracovala jako novinářka a byla členkou výzkumného týmu Komunikační observatoře Obercom, kde byla autorkou a spoluautorkou několika evropských zpráv. Má diplom v oboru mediální studia z Universidade Nova de Lisboa a magisterský titul v oboru kinematografie. V rámci postgraduálního studia se věnovala kulturnímu managementu a nově vznikajícím diskurzům a kulturám – od kritiků po umění.

Po studiu ruštiny na institutu INALCO získala magisterský titul v oboru kulturní politika na Institutu evropských studií v Paříži 8. V rámci evropského programu Europa Cinemas měla Priscilla Gessatiová na starosti studie a zpravodaj Network Review a poté pracovala pro filmové centrum Forum des Images v Paříži. Podílela se také na přípravě programu Ciné Lumière Francouzského institutu ve Spojeném království a na produkci pátého ročníku festivalu televizních seriálů Totally Serialized. Zapálená dramaturgyně Priscilla Gessatiová je propagátorkou umělecké kinematografie a její rozmanitosti. Ve společnosti Potemkine Films koordinovala distribuční a vydavatelskou činnost a později řídila historické kino Le Balzac na Champs Élyseés. Spolu s Joëlem Chapronem je spoluautorkou publikace Principles and Mechanisms of Financing French Cinema a Regulation and Practices of Cinematographic Exploitation, které byly původně určeny pro ruský trh. Nedávno začala pracovat v kulturním středisku l’Entrepôt v Paříži, jehož atypicky pojatý prostor zahrnuje kinosál, hudební sál, uměleckou galerii, restauraci a bar.

Yannis Giannetakis (narozen v roce 1997) je řecký filmař a režisér. V roce 2021 absolvoval bakalářské studium na Norwich University of the Arts v oboru filmová a audiovizuální produkce. Následně se stal oficiálním členem poroty festivalu Giornate degli Autori během 78. ročníku Benátského filmového festivalu a v minulém roce spolupracoval na Ceně diváků LUX, kdy jako její řecký vyslanec navštívil několik evropských filmových festivalů (Soluň, Berlín, Cannes). Jako filmař píše scénáře ke krátkým filmům a režíruje je. Dokončil dva filmy, které budou mít v roce 2022 premiéru. Podílel se také na mnoha filmových produkcích krátkých a celovečerních filmů, mj. filmu Spencer (v režii Pabla Larraína, 2021). Jeho snem do budoucna je vytvořit skupinu filmařů, která bude nejprve působit v Aténách a poté se rozroste a prosadí i v mezinárodním měřítku.

Ibtisam Omerová, která pochází ze švédského Stockholmu, je kreativním marketingová manažerka a lektorka s více než dvanáctiletou mezinárodní praxí v předních společnostech působících v oblasti technologií, módy a zábavy. a dále jako odvětvový vůdce a přednášející na škole kreativního podnikání Hyper Island.

V současnosti žije v Berlíně a je ředitelkou pro globální marketing streamovací platformy MUBI.

Joan Sala vystudoval obor humanitní vědy, audiovizuální komunikaci a je držitelem diplomu v oboru reklamy. Od roku 2008 pracuje pro VOD platformu Filmin, v současné době jako spoluvedoucí pro akvizice, dramaturg a vedoucí editor. V roce 2010 založila platforma Filmin vlastní festival s názvem Atlántida Mallorca Film Fest, u něhož Sala rovněž působí jako zástupce ředitele a dramaturg. Od roku 2020 je kromě toho dramaturgem Ibero-amerického filmového festivalu Huelva, jako vyhledávač talentů spolupracuje s Mezinárodním filmovým festivalem v Gijónu a také přednáší na několika univerzitách a filmových školách.

Lev Slivnik se narodil v roce 1998 ve slovinské Lublani. Filmově kritického a vzdělávacího programu Ostrenje pogleda (Zaostřit pohled) v Lublani byl nejprve účastníkem a později se podílel na jeho organizaci a rozšíření. Při studiích na univerzitě v Lublani spoluzaložil filmovou společnost a během prvních dvou let jejího fungování působil jako její předseda a poté místopředseda. Během 78. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Benátkách zasedl v oficiální porotě Giornate degli Autori jako slovinský člen programu 27krát kino a vystupoval jako vyslanec Ceny diváků LUX 2022.

Byl mu také svěřen předběžný výběr děl pro festival Giornate degli Autori 2022. V současné době pobírá Carnegieho prázdninové stipendium pro studenty vysokých škol a provádí výzkum filmového diváka.

Lenka Tyrpáková se narodila v Praze. Vystudovala ruštinu a ukrajinštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Poté studovala ruská a východoevropská studia na Fakultě sociálních věd. V roce 2005 se stala členkou týmu Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary (KVIFF) a od té doby pracuje v jeho programovém oddělení. Je členkou výběrové komise a dramaturgyní zodpovědnou za program soutěže Na východ od Západu, která se zaměřuje na debutové a druhé filmy režisérů ze střední a východní Evropy, z Turecka, Řecka a Blízkého východu. V rámci KVIFF se rovněž podílí na výběru projektů pro oborovou platformu Eastern Promises. Od roku 2008 pracuje jako dramaturgyně pro Festival krátkých filmů Praha a několik dalších festivalů. Kromě toho vyhledává nové talenty pro institut MIDPOINT.

Jasmila Žbanićová, narozena v Sarajevu dne 19. prosince 1974, absolvovala katedru divadelní a filmové režie Akademie scénických umění v Sarajevu. Před tím, než se dala na filmovou dráhu, pracovala jako loutkoherečka v divadle „Bread and Puppet“ ve Vermontu a jako klaunka v hereckém workshopu Lee Delongové. V roce 1997 založila s přáteli umělecké sdružení Deblokada, jehož prostřednictvím produkovala, psala a režírovala řadu dokumentárních filmů, krátkých filmů a videoartových děl. Patří mezi ně celovečerní film Grbavica, který na Berlinale v roce 2006 získal Zlatého medvěda. Její poslední film Quo Vadis, Aida? měl premiéru na filmovém festivalu v Benátkách a vedle celé řady dalších ocenění získal také Evropskou filmovou cenu za nejlepší film, režii a ženský herecký výkon, nominaci na cenu americké filmové akademie (Oscara) v kategorii nejlepší mezinárodní film a dvě ceny BAFTA.

VYBRANÁ FILMOGRAFIE

2020: Quo Vadis, Aida?

2019: U zraku (dokumentární)

2015: Jedan dan u Sarajevu (dokumentární)

2014: Ostrov lásky2013: Pro ty, kteří už nemůžou vyprávět

2009: Na cestě

2008: Participation (krátký film, část povídkového filmu Stories on Human Rights)

2007: Dnevnik graditelja (dokumentární)

2006: Grbavica

2004: Rodjendan (krátký film Narozeniny, část povídkového filmu Ztráty a nálezy)

2003: Slike sa ugla (dokumentární)

Od roku 2021 je Matthijs Wouter Knol z Nizozemska generálním ředitelem a ředitelem European Film Academy. Odpovídá za výkonné řízení, vizi a veškeré související plánování současných a budoucích činností akademie, včetně zcela nových projektů rozvoje publika a filmové výchovy, které jsou všechny spojeny s každoročním pořádáním měsíce evropského filmu a udílení Evropských filmových cen.

V roce 2003 začala Maria Silvia Gattová pracovat v programu Evropské komise MEDIA, který se zabýval hodnocením programu MEDIA+ a podporou distribuce.

Po návratu ze zahraničí dohlíží od roku 2019 na provádění dílčího programu MEDIA na období 2021–2027 a vytváří politiku evropského filmového dědictví.

Fatima Djoumerová začala pracovat pro Europa Cinemas v roce 1993 jako vedoucí oddělení mezinárodních vztahů a akcí. V rámci sítě organizovala konference, programy na rozvoj publika a inovační laboratoře. Podílela se také na vývoji značky Europa Cinemas. Europa Cinemas je síť kin, která podporuje šíření evropských filmů mimo jejich zemi původu a činnosti zaměřené na rozvoj publika. Zejména chce probudit zájem mladých diváků o evropské filmy.