Quo Vadis, Aida?

Quo Vadis, Aida?
Quo Vadis, Aida?
Synopse:

Bosna, 11. července 1995. Aida žije v malém městě Srebrenica, kde pracuje jako tlumočnice pro Organizaci spojených národů. Když srbská armáda obsadí město, je její rodina mezi tisíci civilisty, kteří na základně OSN hledají útočiště. Jako tlumočnice, a tedy přímá účastnice jednání, má Aida přístup k zásadním informacím. Jaký osud čeká její rodinu a její lid – bude to záchrana, anebo smrt? A jak se zachová ona sama?

Zaměřeno na film:

O filmu:

Film Jasmily Žbanićové Quo Vadis, Aida?, jehož název zřejmě vůbec nesouvisí s historickým románem Henryka Sienkiewicze o pronásledování prvních křesťanů v Římě, má efekt útoku na krajinu srdeční. Na tom se shodli mnozí. Snímek patřil v roce 2020 k nejúspěšnějším filmům a své putování kinosály, které odstartoval světovou premiérou v soutěži Benátského filmového festivalu, korunoval triumfy na mnoha významných filmových festivalech, např. v Arrasu, Les Arcs či Lucemburku. V závěru roku pak získal Independent Spirit Award za nejlepší zahraniční film a byl nominován na cenu BAFTA v kategorii nejlepší zahraniční film a nejlepší režie (poprvé v historii cen získal nominaci zástupce Bosny) a v neposlední řadě také na Oscara za nejlepší zahraniční film.

V rychlém tempu a nelítostnou optikou snímek sleduje Aidu (fantastická Jasna Đuričićová), bývalou učitelku, která pracuje jako tlumočnice pro jednotky UNPROFOR ve Srebrenici a která se po obsazení města srbskými vojsky zoufale snaží zorientovat v rychle se zhoršující bezpečnostní situaci. Vyprávění se zaměřuje také na jejího manžela (Izudin Bajrović) a dva syny (Boris Ler a Dino Bajrović), kteří jsou mezi těmi, kdo na základnu přišli prosit o útočiště. 

Divákům jako by film ani nedovoloval se nadechnout – způsobem, jakým vykresluje válečné dění, tak trochu připomíná Dunkerk –, protože Aida doslova běží závod s časem, aby zachránila své blízké. Jako někdo, kdo bez ustání doprovází ty, kteří by ze své funkce měli mít situaci pod kontrolou, je až příliš zasvěcena do dění, aby bez hlesu věřila jejich slibům, aby bez výčitek neustále opakovala prázdná slova adresovaná všem těm unaveným, zmateným tvářím. Tak se třeba dozvídá, ve dvou jazycích samozřejmě, že „Holanďani zavřeli bránu“, přestože Srebrenica byla prohlášena za bezpečnou zónu OSN. 

S ubíhajícím časem se celý prostor, v němž se děj odehrává, takřka scvrkává před očima a film Jasminy Žbanićové (jejž stříhal Jarosław Kamiński, který svým uměním ohromil ve filmu Studená válka) nabírá rysy skutečného thrilleru. Zdá se, že jediné, co ještě chybí, je odpočítávání jako v seriálu 24 hodin. Jenomže v tomhle příběhu – a vzhledem k tomu, že krvavý příběh Srebrenici je všeobecně znám, ani nemusíme varovat před spoilery – nečekejte žádné spásné řešení nebo dějové zvraty v poslední minutě. Tady se i muž, který je přesvědčen o tom, že záchrana přece musí přijít, nakonec zavírá před světem a nechce být rušen...

Tato tíha odpovídá tématu, a přesto se jedná o nesmírně podmanivý a poutavý film. Jen jedinkrát se čas zpomalí, to když se spolu s Aidou na chvíli přeneseme do šťastnější minulosti, kterou není nic menšího než soutěž o nejlepší vlasovou kreaci Východní Bosny. Ale netrvá dlouho, a my se znovu ocitáme ve změti stále dokola opakovaných otázek bez odpovědí a věčného refrénu „co říká?!“, které už nikdo snad ani nevnímá. Ačkoli film nemá hluchá místa, natož prostor pro patetické monology, podařilo se režisérce Žbanićové (jejíž film Grbavica byl koneckonců oceněn Zlatým medvědem) jako zázrakem postihnout všechny aspekty války: nedostatek komunikace, čirou bezradnost téměř všech zúčastněných (navzdory jejich opakovaným prohlášením) i náhlé prozření, že z dané situace není úniku, z něhož mrazí až do morku kostí. Skutečnost, že nehovoří o nějaké vzdálené minulosti, ale o události z roku 1995, kterou již dříve popsala jako „obrovské trauma pro všechny Bosňany“, je o to mrazivější, zasadíme-li je do kontextu nejrůznějších současných hlasů vzývajících „vlastenectví“. Je velmi příznačné, že ve filmu Quo Vadis, Aida? jsou ti, co přicházejí se zbraněmi, někdejší známí – Aidini bývalí studenti, něčí spolužák z vysoké školy. Je to absurdní a je to strašidelné a může se to stát znovu.

Film Quo vadis, Aida? vyrobila společnost Deblokada Produkcija v koprodukci s Coop99, Digital Cube, Extreme Emotions, Indie Prod, N279 Entertainment, Razor Film Produktion, Tordenfilm AS, Österreichischer Rundfunk (ORF), TV ARTE/ZDF, Rozhlas a televize Bosny a Hercegoviny a TRT. Mezinárodní prodej zajišťuje Indie Sales.

Marta Bałagová, Cineuropa